Václav Hrabě - poznámky

Text vznikl v roce 2017 jako příprava k metodické příručce pro Taktik

Václav Hrabě – metodická příručka 1 strana - Jedličková

Souhrnné opakování:

1. Kterou literární generací se Hrabě inspiroval? Hrabě studoval český jazyk, zaobíral se poezií. K vlastní tvorbě ho inspiroval básník Antonín Sova, ale také např. poezie všedního dne (všednost a každodennost). Výrazným inspiračním zdrojem byl také básník Jiří Šotola (pozérství, sentimentalita, teatrálnost). Nejvýrazněji ale básníka zasáhla jazzová a beatnická inspirace, jazz si dobyl Československo ještě před válkou (Ježek). Vliv beatníků (Ginsberg, Ferlinghetti) byl v šedesátých letech výrazný i u nás, dále se inspiroval černošskou hudbou a folkovou populární hudbou (Dylan). Opisy černošských autorů byly nalezeny i v básníkově pozůstalosti, mezi nimi také verše senegalského básníka a pozdějšího senegalského prezidenta Léopolda Sédara Senghorna.

2. Do jaké role se Hrabě rád stylizoval? Stylizuje se v souladu s beatnickou orientací do podoby outsidera, člověka vědomě stojícího na okraji spořádané společnosti, kterou pohrdá, stylizuje se do role šaška, blázna, vandráka, potrhlého žebráka, či prokletého básníka. V mnoha básních lze přímo nalézáme odkazy na Gellnera, Ginsberga, Majakovského nebo Villona.

3. Které hudební styly se odrazily v Hrabětově tvorbě? Hlavním inspiračním zdrojem byl jazz. Ten se už od poloviny 50. let usadil v Československu a hrál se např. v Redutě. S jazzem byly úzce spjaty i počátky divadla Semafor. V šedesátých letech se prosadilo blues, které stejně jako jazz vycházelo z černošského folkloru. Pro bluesové texty jsou příznačné motivy slunce, řeky, pole, hřbitova, lásky, vězení, železnice, cesty – to vše evokuje pocity bolesti, smutku, nenaplněné lásky, marné touhy, existencionální nejistoty. Pro blues jsou také typické variace veršů, brzy se blues odpoutalo od hudební formy a vznikl svébytný žánr lyrické poezie, který vyjadřoval pocity samoty v nepřátelském světě, únavy, deprese, zoufalství ze života, milostné deziluze, nostalgie z plynoucího času i sociálního vzdoru.

4. Charakteristika Hrabětova verše. V Hrabětově poezii se setkáváme s dvojím pohledem, s dvojí stylizací lyrického mluvčího: jednak do postavy vyloučené ze společnosti, opovrhované a opovrhující, odsuzující společnost, jednak do postavy nezkaženého mladíka, vyznávajícího lásku ženě, zažívajícího smutek, zoufalství, jistého si tím, že není zkažený jako ostatní kolem něj. Častými tématy jsou spánek, láska, pohrdání. Využívá obyčejná slova (neony, jezero, rákosí, kuchař, cigarety), ale také neologismy (nedospánky).

5. Které básníkovy výbory vyšla až po jeho smrti? Veškerá tvorba za života autora vycházela v časopisech. Knižní vydání jsou všechna až posmrtná. Uveřejňování jeho tvorby prosadil zejména Hrabětův recitátor Miroslav Kovářík, který inicioval i vznik prvního knižního výboru Stop-time (1969). Pak následovaly výbory Blues v modré a bílé, Černé nebe nad městem a Blues pro bláznivou holku.

Hrabě – Mácha v keckách? Jedním z důsledků předčasného básníkova úmrtí byla mytizace jeho života a smrti. Protože za svého života nevydal žádnou sbírku, všechny texty, které byly posmrtně vydány, byly sestavovány třetími osobami s různými účely. První výbory tak neobsahovaly řazení básní podle autorova záměru, ale byly vybrány a zařazeny tak, aby splňovaly úmysl představit Hraběte jako beatníka, revoltujícího mladíka, cynika, „typického“ představitele beat generation. Vznikla tak i přezdívka o Máchovi v keckách. Protože až do sametové revoluce nebylo známo celé básníkovo dílo, jen necelá polovina textů, bylo jednoduché s nimi manipulovat.

Nejčastější motivy básní: základem pro legendarizaci Hraběte byly především verše, ve kterých se vysmívá měšťanské společnosti, lidem vyčítá pohodlnost, pozérství a lhostejnost. Verše jsou často psané jako promluva k bezcitným sebestředným lidem, např. Prolog z Blues pro bláznivou holku. Dalším výrazným motivem je generační střet, odmítání snobismu, konfrontace jistot a solidnosti starší generace s „cynismem a amorálností“ mladší generace. Dalším motivem a inspiračním zdrojem je Praha, hospody. Objevuje se motiv poutníka a cestovatele. Odrazem básníkovy povinné vojenské služby je motiv vojáka. Významný je pak motiv hudby – objevuje se hudebník, hudební pojmy, hudební nástroje, hudební terminologie.